Svatba Markéty a Jakuba

Pomáhala jsem jim s organizací celé svatby, oslovovala dodavatele, řešila s nimi všechno možné i nemožné a pomáhala dotahovat drobnosti.

Volali jsme si častěji než s kýmkoliv jiným, psali jsme si téměř denně a klidně i v pozdních večerních hodinách, smáli se a nadávali, prostě jsme v tom jeli spolu.

Moc mě bavila ta jejich energie, že se Kuba zapojoval do příprav i, že se uměl přiznat, že zapomněl. Líbila se mi komunikace s Markét, byla jasná, rozhodná a měla o všem představu. Nebála se mi říct : Ne, tohle se mi nelíbí, pojďme to vymyslet jinak. Ta upřímnost je pro mne velmi důležitá.

Cítila jsem za jejich svatbu takovou zodpovědnost, jako by to byla moje vlastní. Přesto jsem nebyla ani kapičku nervózní, a věděla jsem, že když mají mě, všechno dobře dopadne. A taky,že jo! Kuba měl ten nejbožejší nástup k oltáři a Markét měla tak úžasný šaty, které k ní tak božský padly a vykouzlily ji jiskřičky v očích, ze když si řekli své ANO a vyměnili si první polibek – ukápla mi nejedna slzička.

Na závěr bych jim tedy ráda poděkovala, že jsem u toho mohla být s nimi. Že mi svěřili tolik zodpovědnosti a nechali mě ať jim pomůžu s organizací a koordinaci tak důležitého životního okamžiku.